ZA MODRÝM KVĚTEM.

Karel Skřivan

ZA MODRÝM KVĚTEM. (Die blaue Blume.)
Šla pověsť o modrém kvítku, jež v dáli rozkvetá; sto romantických pěvců šlo za ním do světa. A chodili a hráli a hledali bájný ten květ, až uondáni z dálí se bez květu vraceli zpět. Já nebeské však mám štěstí – kam přijdu, tam modrý květ – je charpou, je čekankou, zvonkem a včely v něm pijí med. A musím se lidem smáti, jak putují v neznáma a v oblacích hledají štěstí, jež šlapou nohama. A sotva jsem dopěl tu píseň, sesmutněl celý svět a nevýslovná touha mým srdcem začala chvět. To touha po modrém květu, jak nebe širokém, jak oko zářící láskou tak výmluvně hlubokém. A chodím jako ti pěvci z těch romantických dob a nevím, co najdu dříve: zda modrý květ či hrob. 76