POSLÍČEK JARA.

Karel Skřivan

POSLÍČEK JARA.
Neděle postní – družebná – a venku sníh a mrazy. Tu na dvéře kdos mi zaklepá a děvulenka vchází. Chudobné, drobné děvčátko, zimou se celé třese, rudého hejla na nose a v ručince májík nese. A zpívá, že už jaro jde, a na koni svatý Jiří, že zemi zmrzlou odemkne a voňavým kvítím zvíří. Že pastviny a lučiny se v slunci zas rozveselí, že stáda a děti a motýli se v travinách roztetelí. A zpívá to notou prastarou a slovy jak dávno a loni, z úst jejích pravěk sladkou hrou a hlasy pradědů zvoní. Tak mluví mně dávno zetlelí, přes věků propast mne zdraví, a venku ač sníh se chumelí, v mém pokoji květen je smavý. A na stěně harfa má zakletá se probouzí v slunci a hraje, že záhy se pustíme do světa a vysněné spatříme ráje. 3