ÚTĚCHA.

Karel Skřivan

ÚTĚCHA.
Jen křídla noci temně v dálku šumí, a ty jsi v srdci svém tak sám, tak sám. Tu na světě ti nikdo nerozumí, i zdviháš oči k tmavým výšinám. Tam jedna hvězda tomu podobá se, po čem ty toužíš, srdce šálené: Jest to té hvězdě rovno v jase, kráse, však jak ta hvězda je to vzdálené. ÓÓ, dušeduše, doufej! Rosa růži najde, zář luny najde kalich immortel, slunce i v kraje zazápadní zajde – proč by tvůj Bůh tvé srdce nenašel?