LOUČENÍ.

Karel Skřivan

LOUČENÍ.
Radostné díky vzdávám za lásku přítulnou – a komu ublížil jsem, odpusť mi vinu mou. Do jiných krajin půjdu, svět uzřím nových krás – však v hloubi srdce budu vždy nosit, drazí, Vás. Vám, sestřičky mé, nebe dej sňatek blažený! Vám, bratří, dobré duše dej Pán Bůh za ženy. A buďte tady s Bohem, mír s Vámi přebývej, a květný máj a radost vám skráně ovívej. Až na těch modrých horách se otevře mi svět, k vám ještě jednou zpátky obrátím toužný hled. Až půjdu přes ty háje a přes ty potoky, já po vlnách vám vzkážu svůj pozdrav hluboký. Až uzřím bílé mraky letící v dálavy, já po nich pošlu taky vám věrné pozdravy. 36 A za noci až hvězdy na nebi vyskočí, v nich spatřím vás – a slzy mi vhrknou do očí. A když pak vánek sladký k nám od vás doletí, já přijmu jej jak pozdrav, jak sester objetí. A když pak uslyšíte, že shasly moje dny, ó, poříkejte za mne, otčenáš upřímný. 37