S BOHEM, DOMOVE!

S BOHEM, DOMOVE!
Už za bory se ztrácí nejvyšší hradní věž, zvuk trouby hlídačovy umdlévá dálkou též. Buď s Bohem, rodné hnízdo, buď s Bohem, bábo má! zdaž se kdy uvidíme, otčino líbezná? * A což, kdyby tak hrad tvůj lupičům padl v plen – co řekneš, až se vrátíš? – – Buď Pán Bůh pochválen! – – 6 A což, kdyby zlý požár ztrávil vše knihy tvé – co řekneš, až se vrátíš? – Bůh vzal si jenom své! A což, kdybys tak našel své drahé pod drnem? Co pak bys tomu říkal? – –Budiž jim lehka zem! Nic nemohu zvát svojím, jen Bůh mé jediné, jen s Ním padám a stojím, a On mi nezhyne! A proto s lehkou myslí vylétám do světa – kdo slunce nosí v srdci, vždy jarem rozkvetá. * Mé známé vsi a města padají za hory a v kráse se otvírají mi nové obzory. Zřím oblaky a ptáky a hrady a jezera, a růžová stáda ovcí jdou v slunci večera. Jak obrazová kniha je celý Boží svět – ach, já bych do skonání v ní obracel a čet! 7
8