S BOHEM, DOMOVE!
Už za bory se ztrácí
nejvyšší hradní věž,
zvuk trouby hlídačovy
umdlévá dálkou též.
Buď s Bohem, rodné hnízdo,
buď s Bohem, bábo má!
zdaž se kdy uvidíme,
otčino líbezná?
*
A což, kdyby tak hrad tvůj
lupičům padl v plen –
co řekneš, až se vrátíš? –
– Buď Pán Bůh pochválen! – –
6
A což, kdyby zlý požár
ztrávil vše knihy tvé –
co řekneš, až se vrátíš?
– Bůh vzal si jenom své!
A což, kdybys tak našel
své drahé pod drnem?
Co pak bys tomu říkal? –
–Budiž jim lehka zem!
Nic nemohu zvát svojím,
jen Bůh mé jediné,
jen s Ním padám a stojím,
a On mi nezhyne!
A proto s lehkou myslí
vylétám do světa –
kdo slunce nosí v srdci,
vždy jarem rozkvetá.
*
Mé známé vsi a města
padají za hory
a v kráse se otvírají
mi nové obzory.
Zřím oblaky a ptáky
a hrady a jezera,
a růžová stáda ovcí
jdou v slunci večera.
Jak obrazová kniha
je celý Boží svět –
ach, já bych do skonání
v ní obracel a čet!
7
8