TENKRÁT, KDY KVETLY JABLONĚ...

Karel Skřivan

TENKRÁT, KDY KVETLY JABLONĚ...
Tenkrát, kdy kvetly jabloně svým červánkovým květem, já vyskočil jsem na koně a rozletěl se světem. Můj Bože – slunce, nebesa, a kvítím zlaté nivy, – tu srdce ptákem zaplesá a dítětem se diví. A všude lidé veselí a každý v pozdrav kynul, dívenky smavě hleděly, až do dálky jsem splynul... Ach já, když kvetly jabloně svým červánkovým květem, vše po jiném šlo zákoně a svět byl jiným světem... 46