DOMA Z CEST.

Karel Skřivan

DOMA Z CEST.
Ze světa jsem se navrátil a pěji Bohu s povděkem: Zas jedenkrát jsem více žil a více byl jsem člověkem. ÓÓ, co mé očí plynuly hrou pěšinek a cest, jež půvabně se vinuly do hvozdů, hradů, měst! Já spatřil smělá pohoří a moře příval nezdolný, od srázných hor a od moří já učil se: nebýt povolný. A slyšel jsem hlasy žežulek a lesů táhlé šumění, od nich jsem pochytil zpěvu lék a starých zkazek umění. A různé jsem spatřil národy a rajské viděl jsem kraje, však zřel jsem, že v ráji nejkrasším též ovoce bolesti zraje. Já díval se všude kol a kolkol, kam stoupla má toulavá noha, a viděl, že každý nosí svůj bol a nosí též svého Boha. Já všude viděl svatyně, a zástupy, pějící láskou, já viděl, jak země s nebesy je mystickou spjata páskou. 57