DOMA Z CEST.

Karel Skřivan

Ze světa jsem se navrátil a pěji Bohu s povděkem: Zas jedenkrát jsem více žil a více byl jsem člověkem. Ó, co mé očí plynuly hrou pěšinek a cest, jež půvabně se vinuly do hvozdů, hradů, měst! Já spatřil smělá pohoří a moře příval nezdolný, od srázných hor a od moří já učil se: nebýt povolný. A slyšel jsem hlasy žežulek a lesů táhlé šumění, od nich jsem pochytil zpěvu lék a starých zkazek umění. A různé jsem spatřil národy a rajské viděl jsem kraje, však zřel jsem, že v ráji nejkrasším též ovoce bolesti zraje. Já díval se všude kol a kol, kam stoupla má toulavá noha, a viděl, že každý nosí svůj bol a nosí též svého Boha. Já všude viděl svatyně, a zástupy, pějící láskou, já viděl, jak země s nebesy je mystickou spjata páskou.

Patří do shluku

kukat, žežulka, kukačka, zakukat, žežhulka, drozd, pukat, fialka, buk, luka

71. báseň z celkových 238

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. AŽ BUDE KRÁSNÝ SLUNEČNÝ DEN. (Josef Václav Sládek)
  2. Chodil jsem tišinou lesů (Josef Holý)
  3. LUHY, LUHY ZELENÉ. (Josef Václav Sládek)
  4. Smutná láska. (Bohdan Kaminský)
  5. Pousteven v širých lesích již není. (František Odvalil)
  6. V HLUBOKÝCH LESÍCH... (Viktor Dyk)
  7. V SOUMRAKU LETNÍM. (Irma Geisslová)
  8. Causerie z venkova. (Antonín Klášterský)
  9. POZDRAVY LESŮM. (Karel Skřivan)
  10. V UPOMÍNKÁCH (Stanislav Popelka)