Pousteven v širých lesích již není.

František Odvalil

Pousteven v širých lesích již není. Ale kout ticha a snění, smutek osamění, zvolil jsem přece míti kol sebe: dole šum stínů a nad sebou nebe a za sebou, jako skály stráň, Boží dlaň, tak sklenutou a vyhloubenou, – Ale těch hlasů, jež kolem se ženou, skálo, má ty skálo, toliks nachytala, že až v pláč se dala duše tím, co z venku do ní zaléhalo.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

kukat, žežulka, kukačka, zakukat, žežhulka, drozd, pukat, fialka, buk, luka

174. báseň z celkových 238

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Chodil jsem tišinou lesů (Josef Holý)
  2. Smutná láska. (Bohdan Kaminský)
  3. V SOUMRAKU LETNÍM. (Irma Geisslová)
  4. RŮŽOVÝ KEŘ (František Odvalil)
  5. Krajky. (Antonín Klášterský)
  6. V UPOMÍNKÁCH (Stanislav Popelka)
  7. U VLASTNÍHO HROBU. (Adolf Heyduk)
  8. Noční cestování. (Josef Wenzig)
  9. Dryada. (Jaroslav Vrchlický)
  10. V jeseni. (Rudolf Richard Hofmeister)