VYLÁKANÝ.

Karel Skřivan

VYLÁKANÝ.
Byl mládec černovlasý, hrdý jak lilium – jen ve hvězdách měl oči, a v očích plno dum. A mnohou ženu krásnou to zlobilo, že sní, a před půvabem jejím se zajat nekloní. Tu mnohá dívka hrdá cest jeho hledala – a jenom co se usmál, pak už ho neznala. A mnohá paní sličná se na něj usmála – a sotva pozdravil ji, jej kopla bezmála. Teď chodí poražený, že vylákat se dal, má oči přimhouřeny a v hloubi duše žal. ÓÓ, ženy, ženy, ženy!“ lká často zoufalý – „mé nebe jste mi vzaly a země nedaly! 65