VDĚČNOST.

Karel Skřivan

VDĚČNOST.
Jdu v dál a zpívám doubravou, jak bezstarostní ptáci – a zatím prací zdlouhavou drvař tam duby kácí. Já jdu a zpívám jásavě, až ozývá se hora – a zatím rolník zmáhavě jde za pluhem a orá. Já jdu a výskám vesele a na struny si hraji – a lid kol vláčí mandele po rozpáleném kraji. Z těch slz a potu, z černých brázd, a z práce lidu prosté nám roste chléb i medu plást a síla k zpěvu roste. Ti všeci pro mne pracují, že smím jít za pohodlím, a proto všechny miluji a za všechny se modlím. A modlím se, by Pán Bůh dal v mou duši zlatých písní, bych všechen smutek vyzpíval, jenž srdce jejich tísní. 32