JSEM PĚVEC TOULAVÝ.
Zpívaje chodím po světě –
mne hoch i král zná v kraji –
den prozpívám a v noci se
mi nové písně zdají.
Kam přijdu: „Zpěvák, zpěvák jde!“
vše kolem mne se točí
a všechny ruce tisknou mne
a září všechny oči.
Kde dobrá duše přebývá,
já nikde nejsem cizím,
já seji radost života
a radost za to sklízím.
Ač nemám dům a nemám pluh
a na poli ni klásku –
mám víru přec a naději
a pro každého lásku.
Jsem jak to ptáče nebeské,
jež rodný dům má všady,
a živ jsem ještě – bohudík
a neumřel jsem hlady.
Jsem jak ta polní lilije,
jež pod rosou se kloní,
byť stříbra, zlata neměla,
přec Bůh se stará o ni.
4
Já nemám v světě nepřátel
a nevím, co je tíseň –
dá-li mi někdo slovo zlé,
já dám mu za ně píseň.
Kdo od Boha má zpěvu dar
a se strunami umí:
Byť bylo srdce z kamene,
on přec je rozešumí!