Básník zpívá.

Adolf Racek

Mně není poesie svatostí, jen pudem závratným, jímž hnána bestie se motá, když má hlad a zuří k měsíci a musí žrát a musí řvát, sic vzteče se a zcepení. Jsem člověkem, když úpím poesií, ba více tehda jsem, jsem bohem tvořícím, jenž světlo vdechne v tmy, zlo v dobro vykřesá a ví, že bohem lepší tvořícím. Jen usnu, zmlkne člověk a bratr poesie mnou křiví – pohlaví, je bláznivý a maně dusit chce plod žáru hmoty ve svém objetí, chce lepší stvořit též, chce rovněž děcko mít. Zde ničí sebe hmota jásajíc, že smrtí jednou pučí žití sta zas hrozných zápasů a půtek s macechou, tam hmota zmírá v tichém úsměvu, a na nebesa stoupá Kristus v ní. Mně poesie modlitbou a modlitba je poesií; já červ, jenž v bolestech se svíjí a v křeči šílím, chroptím, vyji: Kdo otcem mým a kdo mým synem bude, kde zrcadlo, jež obraz zláme můj a co tam v tmách mé oko uzří krví rudé?

Patří do shluku

hmota, bytí, vývoj, poznání, vesmír, kosmos, věčno, podstata, bytost, záhada

842. báseň z celkových 1065

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Na bílém listu. (Eliška Krásnohorská)
  2. II. To není tvrdý přísných dogmat Bůh, (Antonín Macek)
  3. None (Josef Holý)
  4. Sonet nihilistický. (Josef Svatopluk Machar)
  5. Stráň v červnu... (Bohuslav Květ)
  6. Pausa. (Jaroslav Vrchlický)
  7. VY KRÁSNÉ ZAHRADY... (Zikmund Winter)
  8. Nikdy jsem nebyl domýšliv (Stanislav Kostka Neumann)
  9. XXII. Vzít život, jak je, proniknout jej cele, (Antonín Macek)
  10. 5. Nebe! jestli milost nehoří (Josef Vlastimil Kamarýt)