Nikdy jsem nebyl domýšliv

Stanislav Kostka Neumann

Nikdy jsem nebyl domýšliv a šťasten byl jsem v lesích jen, když v sebe jal mě věčný div a já s ním splýval v jeden sen. Pak přišlas ty, mně souzena pro nejkrásnější báseň mou: leč, příliš pozdě zrozena, svou opovrhlas úlohou. Nikdy jsem nebyl domýšliv, štkal jsem jen strašnou radostí, když nabídlas mi rtů svých div o nevýslovné sladkosti. Teď z básně, o které jsem snil po těch pět sladkohořkých let, mně červ jen marné vášně zbyl v srdci, jež musí zkamenět. Nikdy jsem nebyl domýšliv, a kdybych mohl doufati, že v moci mé je taký div, že toho, toho třeba ti, klekl bych, nohy objal ti proslzenýma rukama a nepřestal bych prositi: Buď, lásko moje, znova má.

Patří do shluku

hmota, bytí, vývoj, poznání, vesmír, kosmos, věčno, podstata, bytost, záhada

815. báseň z celkových 1065

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Na bílém listu. (Eliška Krásnohorská)
  2. VY KRÁSNÉ ZAHRADY... (Zikmund Winter)
  3. Prolog (Stanislav Kostka Neumann)
  4. Prolog. (Růžena Jesenská)
  5. Jak to bývá. (Jaroslav Vrchlický)
  6. PROČ NEJSEM BÁSNÍKEM, JAKÝM BYCH SI BÝT PŘÁL? (Zikmund Winter)
  7. None (Josef Holý)
  8. LORELEY. (Zikmund Winter)
  9. Píseň shasínající lampy. (Karel Dostál-Lutinov)
  10. Básník zpívá. (Adolf Racek)