Nikdy jsem nebyl domýšliv

Stanislav Kostka Neumann

Nikdy jsem nebyl domýšliv Nikdy jsem nebyl domýšliv
 a šťasten byl jsem v lesích jen, když v sebe jal mě věčný div a já s ním splýval v jeden sen. Pak přišlas ty, mně souzena pro nejkrásnější báseň mou: leč, příliš pozdě zrozena, svou opovrhlas úlohou. Nikdy jsem nebyl domýšliv, štkal jsem jen strašnou radostí, když nabídlas mi rtů svých div o nevýslovné sladkosti. Teď z básně, o které jsem snil po těch pět sladkohořkých let, mně červ jen marné vášně zbyl v srdci, jež musí zkamenět. Nikdy jsem nebyl domýšliv, a kdybych mohl doufati, že v moci mé je taký div, že toho, toho třeba ti, klekl bych, nohy objal ti proslzenýma rukama a nepřestal bych prositi: Buď, lásko moje, znova má. Ke čtvrtému výročí 19. května 1926
319

Kniha Básně 4 (in Spisy Stanislava K. Neumanna, svazek 10) (1984)
Autor Stanislav Kostka Neumann