XXII. Vzít život, jak je, proniknout jej cele,

Antonín Macek

Vzít život, jak je, proniknout jej cele, v tom zřím jen smysl velké básně žití, jen kde se vlastní slzy v slokách třpytí, cit zachvívá se v každém lidském těle. Jen po bloudění duše osamělé mír boží cestou může zazářiti, jen kde ti vlastní sladké hvězdy svítí, myšlenek záře na tvém zaplá čele. Tak i tvou báseň, báseň žití svého, ó Praho, žiji v bytosti své tiše: ten souhrn krásy, souhrn bídy vlasti. Jak žena sladká bídy nad propastí se jevíš, leč zjev Boha vznešeného mně z víru tvého, Praho, přece dýše!

Patří do shluku

hmota, bytí, vývoj, poznání, vesmír, kosmos, věčno, podstata, bytost, záhada

144. báseň z celkových 1065

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. KDYŽ ZA SVOU HVĚZDOU JDEŠ... (Karel Babánek)
  2. LUNA. (Zikmund Winter)
  3. Ve hvězdné výši. (Josef Václav Sládek)
  4. III. (V PAMÁTNÍK ASTRONOMA.) (Jaroslav Vrchlický)
  5. VY KRÁSNÉ ZAHRADY... (Zikmund Winter)
  6. Láska a smrt. (Jaroslav Vrchlický)
  7. O kráso lásky, z tebe ŽIVOT plyne, (Adolf Racek)
  8. Kdos ještě schopen vnitřně žít, (Jan Neruda)
  9. V LOKTECH ZEMĚ (Jan Opolský)
  10. TAJ ŽIVOTA. (Jaroslav Vrchlický)