KDYŽ ZA SVOU HVĚZDOU JDEŠ...

Karel Babánek

Když za svou hvězdou jdeš, jež hoří osaměle, a poutník znavený pak cítíš svoji mdlobu, když život břemenem a zítřky bez naděje, jak kalné vody jsou a hoře nesou zlobu, od žití, člověka, odvracej svoje zraky, vol cestu v samoty, jež tiché uniká, své srdce očisti od všeho pozemského, a sny své žárlivě pak střež, sny básníka.

Patří do shluku

hmota, bytí, vývoj, poznání, vesmír, kosmos, věčno, podstata, bytost, záhada

225. báseň z celkových 1065

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. XXII. Vzít život, jak je, proniknout jej cele, (Antonín Macek)
  2. LUNA. (Zikmund Winter)
  3. VEČER POD HORAMI (Božena Benešová)
  4. Ve hvězdné výši. (Josef Václav Sládek)
  5. III. (V PAMÁTNÍK ASTRONOMA.) (Jaroslav Vrchlický)
  6. 5. Nebe! jestli milost nehoří (Josef Vlastimil Kamarýt)
  7. None (Josef Holý)
  8. HVĚZDY. (František Kvapil)
  9. MEDITACE O IDEALU ŽIVOTA. (Jaroslav Vrchlický)
  10. JDA KOLEM HROBU NEZNÁMÉHO ČLOVĚKA. (Jaroslav Vrchlický)