KDYŽ ZA SVOU HVĚZDOU JDEŠ...

Karel Babánek

KDYŽ ZA SVOU HVĚZDOU JDEŠ...
Když za svou hvězdou jdeš, jež hoří osaměle, a poutník znavený pak cítíš svoji mdlobu, když život břemenem a zítřky bez naděje, jak kalné vody jsou a hoře nesou zlobu, od žití, člověka, odvracej svoje zraky, vol cestu v samoty, jež tiché uniká, své srdce očisti od všeho pozemského, a sny své žárlivě pak střež, sny básníka. 46