NA PAMĚŤ LIDEM...

NA PAMĚŤ LIDEM...
V korunu stinnou časem rozroste se strom, jejž chvějící se rukou v zemi vsadil jsem, to v dobách války zlých na pamět lidem všem, když země pila krev, ve smutném roce tom. Nad hlavou rozšumí se synů jiných let v pokojný zase čas, v budoucí, lepší věk, o těch, kdo zamlkli šli z dědin do válek jim za večerů bude tiše vyprávět. V pohodě časů zrát zas bude obilí, a s láskou zabloudí jich zraky do polí – snad zamlklé je potom srdce zabolí, to v temno minula jak zřeli na chvíli. V korunu stinnou časem rozroste se strom, ve kraji rodném tu, jenž létem zavoní, a čeká, taje dech, až kosa zazvoní – Já vsadil v dobách zlých jej, v smutném roce tom. 1915.
108