CO VZKLÍČILO...

Karel Babánek

CO VZKLÍČILO...
Co vzklíčilo, kvést chtělo, k plodům zrát, to osud zlý jak bouře náhlá drtí, a lidské životy jak obilí zřím vzrůstati a zrát jen pro srp smrti. A nezří zrak tvůj za tmy závoje, vše mění se a pozvolna svět stárne, co zatím po věky a znovu zas své žití člověk vleče marné, marné. Jak jitra v slunci touhy jeho planou, a hasnou v tmách, jak slzy hvězdy kanou, v jich ticho hrobové a jejich děs. Jak vichr lkát bys pustou slyšel plání, tmy černější jsou, rostou bez ustání, a není, kdo by světlo ve tmy vnes’. 43