CO VZKLÍČILO...

Karel Babánek

Co vzklíčilo, kvést chtělo, k plodům zrát, to osud zlý jak bouře náhlá drtí, a lidské životy jak obilí zřím vzrůstati a zrát jen pro srp smrti. A nezří zrak tvůj za tmy závoje, vše mění se a pozvolna svět stárne, co zatím po věky a znovu zas své žití člověk vleče marné, marné. Jak jitra v slunci touhy jeho planou, a hasnou v tmách, jak slzy hvězdy kanou, v jich ticho hrobové a jejich děs. Jak vichr lkát bys pustou slyšel plání, tmy černější jsou, rostou bez ustání, a není, kdo by světlo ve tmy vnes’.

Patří do shluku

klas, klasa, lán, žeň, pluh, brázda, obilí, zrno, stodola, žnec

229. báseň z celkových 1025

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. MRTVÝM HŘBITŮVKU NOVOZÁMECKÉHO (Viktor Dyk)
  2. Podzimní. (Emanuel Miřiovský)
  3. JE DRSNÝ KRAJ (Antonín Sova)
  4. O Malínském křenu. (Adolf Heyduk)
  5. Hroudě. (Ferdinand Tomek)
  6. ÚDOLÍ RADOSTI. (Augustin Eugen Mužík)
  7. Co, srpe přibledlý, jsi přišel žíti? ( H. Uden)
  8. SLOKY. (Antonín Sova)
  9. V zemi kalichu. (Jan Neruda)
  10. Rád vytrpím (Antonín Sova)