O Malínském křenu.

Adolf Heyduk

Ach, mladším přál bych sobě být – žel, stár jsem už a chud – za lepší cíp bych život chyt', což mám z těch milých dud? Nic, zhola nic a zase nic, jen zpěvného kus hoře; ej, rád bych slunci vyšel vstříc tam k nám, ke Kutné Hoře! Tam na polích a na sadech Malínský roste křen, a proto čilejší tam Čech, nechť ondy pokořen; a napaden-li v právu svém a křivdou štván li bývá, v ráz jará svěžest zbují v něm a říznost odvážlivá. Z těch žírných polí Malínských, jimž Bůh tak požehnal, ve vyčpělý náš horský jih hrst sazenic bych vzal, a křen bych pěstil zas a zas, jimž bystrota se vejší, by lid náš – vrchovat je čas – byl trochu čipernější.

Patří do shluku

klas, klasa, lán, žeň, pluh, brázda, obilí, zrno, stodola, žnec

670. báseň z celkových 1025

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PŘÁNÍ. (Augustin Eugen Mužík)
  2. Selské písničky. (Josef František Karas)
  3. Chci žít! (Xaver Dvořák)
  4. To nejlepší. (Jan Pelíšek)
  5. Z PAMÁTNÍKU JAR. VRCHLICKÉMU českými umělci do Domažlic poslaného k obrazu V. Olívy. (František Serafínský Procházka)
  6. I. Již co chlapec jsem si myslil, (František Jaroslav Kamenický)
  7. K MILÉ (František Šimeček)
  8. Rád vytrpím (Antonín Sova)
  9. V. Hle, život náš, jak podoben je tomu: (Bohdan Kaminský)
  10. Podzimní. (Emanuel Miřiovský)