ŽILI.

Karel Babánek

ŽILI.
Nad rovy mrtvých tu zašumí peruť času, zazpívá s jarem pták a přejdou žáry léta, čas bolest odvane jak se stromu když vítr odnese v podzim list, jenž tiše k zemi slétá. A kámen zvětrá, kříž, a zaroste hrob travou, snad poutník zamlklý tu zastaví se chvíli, a hroby bez jména a prosté jejich kříže nic smutné nedí mu než tiché: žili. Únor 1915.
90