NAD KNIHOU BÁSNÍKA.

Karel Babánek

NAD KNIHOU BÁSNÍKA.
Nad knihou básníka se chvíli zamysleli, a potom znavení a roztrpčeni děli: Za veršem sune se verš poutníků jak řada, již smutnou pouští jdou, v níž soumrak šerý padá. Jak z mraků slunce by nesvitlo po den celý, jak život byl by jen malomoc, teskné žely, jak pusté byly by a bez radosti světy, jak vůní otravnou by dechly hořké květy – – A v stěny žaláře duch marně křídly bije, co oni hrbí dál své zotročené šíje, a ve vod stojatých se topí kalné rmuti. Ó, smutný básníku! A není k rozetnutí to pouto, kterým spial tě osud ve své zvůli – těch hořce polituj, kdo v rmutu utonuli. 42