RODNÁ HROUDA.

Karel Babánek

RODNÁ HROUDA.
Čekala jsem tebe – čas jak voda běží, tvoje mladé tělo pohrobeno leží. Pohrobeno leží v cizí zemi v dáli, moje oči slzy všecky vyplakaly. V rodné brázdy s jarem rozsíval jsi sémě, do hrobu bych vhodit chtěla hrst té země. Hrst tvé rodné země, kterou rád jsi míval, sny abysi krásné o domově sníval. Šípkový keř růží s mezí našich polí vsadila bych na hrob – srdce bolí, bolí – slzami zalila, aby neusýchal, v cizině bys vůni našich mezí dýchal. Poslední ti pozdrav nese větru vání, v slzách že a v žalu moje vzpomínání. Třpytná rosa, která hrob tvůj z rána smáčí, slzy moje jsou, mé slzy pro tě v pláči. Únor 1915.
73