AŽ VŠECKO DOBOLÍ.

Karel Babánek

AŽ VŠECKO DOBOLÍ.
Kde rovy mrtvých jsou a kříže na poli, až schladne v srdci zášť a všecko dobolí, až v srdce člověka se vrátí láska zas, na poli smrti se zavlní s létem klas. Zas rolník jako dřív zaorá půdu svou, jak dříve skřivan mu zazpívá nad hlavou, co zatím pod křížem dál tiše bude spát, kdo jednou půdu svou, kdo tolik měl ji rád. Jsou rovy hrdinů a kříže na poli, a přijde jednou čas a všecko dobolí, a holých ze strnisk až vítr bude vát, noc spící uslyší jen teskně zavzdychat. 1915.
111