ŠEL KRISTUS...

Karel Babánek

ŠEL KRISTUS...
Šel smutný bojištěm, bolestné v tváři rysy, a plný soucitu, jak na zemi žil kdysi, jej zraky horečné těch zřely, bez pomoci, kdo tady zmírali pod hvězdným nebem noci. O lásce nezměrné kdys duše jeho snila, a země jediný teď hřbitov velký byla; A úzkost nesmírná sevřela srdce jeho, a smutek zoufalý, a marnost všeho, všeho. Šel Kristus bojištěm, dech smrti zavál plání, zrak jeho ku nebi se vznes’ o smilování. Jak z trní koninu by člověk v skráň mu svíjel, a na kříž Golgaty jak znovu by ho vbíjel. Únor 1915.
94