KOUZLO ŽITÍ.

Karel Babánek

KOUZLO ŽITÍ.
Tak v dlouhém průvodu a v plné síle ku hrobu, statečni, jdou v stínu smrti, a slunce úsměvem je provází v klín hroudy, a země v zeleň se obléká této chvíle. A v spleti zelených a kývajících snětí svou jarní píseň pták si pod oblohou zpívá, hmyz v zlatém paprsku a teplém dál se honí, a pramen hovoří si pod kořenů spletí, a skáče vesele a po křemenech zvoní, a v dáli ubíhá, jak v ustavičném smíchu. Strom cítí rozkvetlý až v kořen kouzlo žití, pohádce tajemné naslouchá skála věků, jdou cestou milenci jak dříve v plachém snění, a oráč za pluhem jde, klidný jenž má zrak. A vášně boje když dovřely, nad mrtvoly, nad pole smrti vznes’ se skřivan do oblak. 96