SMUTNÉ JARO.

Karel Babánek

SMUTNÉ JARO.
Když z rána vlhký chlad a mlha padá na zem, a jaro nesmělé k nám přijít váhá, na obraz na stěně zřím, v trávě nymfa nahá, kde s květy ve klíně schýlena nad hor srázem, vod jarních naslouchá šumění, plesné písni. A jarní míza v bříz bělavě stoupá kmeny, zelené koberce jsou zemí rozestřeny a stádo oveček se bílých v shluku tísní. A mysl zahořklá a unavená světem, jak motýl, zvábený rozkvetlým sladkým květem, na fantasie zlatý břeh se dává v let. Tu plane vše a září, prudce voní květ, zde v trudné starosti neprchá život krátký a šťasten můžeš tu se vesnít do pohádky. 33