ŽNEC.

Karel Babánek

ŽNEC.
Jde krokem neslyšným, Smrt, tato žnečka bledá, jde z kraje do kraje a ruce k dílu zvedá. Jak vytrvalý žnec širokým ruky vzmachem, a klidným kosí, zem se krve barví nachem. Do práce vychází a postupuje v lada, jak zralý leží klas těl mrtvých dlouhá řada. Jde krokem neslyšným, žne, kosí bez ustání, snad kosy ostrý svist bys’ v tichu slyšel plání. Únor 1915.
95