Z JARA.

Karel Babánek

Z JARA.
Tak každým rokem kvete třešně stará, zas jako dřív’ a jako loni z jara a záhony se pestří novým květem, mák rudě zahoří, zas v polích s létem. Pod zkvetlým stromem stařec vetchý sedí, vyhaslé zraky v minulo kams’ hledí, jak dohlédnout by nazpět v dáli chtěl, co nad hlavou mu zpívá hudba včel. Zrak pohaslý, sám jakby ztracen v snech, a omamně květ voní v záhonech. A tiše, korunou jak stromu včely, tak vzpomínky se v hlavě rozzvučely. 41