V SAMOTĚ NOCI.

Karel Babánek

V SAMOTĚ NOCI.
Když děckem byls’byls’, můj hochu, v pustém tichu noci smrt stála skloněna nad tvojí kolébkou. Já k nebi, hvězdám jasným modlila se vroucně, a Bůh byl milostiv a slyšel prosbu mou. Když z domu odcházel jsi v dálno cizí země, smrt kráčet viděla jsem tiše za tebou. Byl statný jsijsi, můj hochu – V pustém tichu noci já k hvězdám zřela jsem a k nebi s prosbou svou. Teď domů vrátil jsi se – Hlavu tvou jak kdysi zas tisknutisknu, hochu můjmůj, v dlaň svoji mozolnou, mé staré oči zří tě. V pustém tichu noci Bůh shlédl milostiv, Bůh slyšel prosbu mou. 1915.
100