BÍLÉ RUCE.

Karel Babánek

BÍLÉ RUCE.
Bílé ruce těšily mne, ženy vlídné dlaně, až se z vojny domů vrátím vzpomenu si na ně. Moji mrtví kamarádi leží v širém poli, vlídné dlaně zeptaly se: co tě hochu bolí? V horečném snu viděl jsem jeje, jak se k čelu chýlí, jakoby se s nebe schvěli motýlí dva bílí. Bílé ruce požehnané, utěšivé dlaně – až se z vojny domů vrátím, vzpomenu si na ně. Únor 1915.
79