PÍSEŇ DOMOVA.

PÍSEŇ DOMOVA.
To píseň domova v zákopech zněla šerem, stesk v srdci budila těch hochů ze vsi, a s písní tesklivou za hory kams’ a lesy jak ptáci k domovu vzpomínky odlétaly, a v letu kroužily tam rodným nade krovem. A píseň tesknila, v ní domova vzduch dýchal, a lesy šuměly a bělela se víska, a ke vsi podle luk s topoly známá cesta, se bílá vinula, kostelík věží kýval, a v polích žlutavé se zavlnily klasy. A píseň tesknila, v ní večerní jak zvony by známým hlasem svým, domova milým hlasem Se Ave modlitby prochladlým vzduchem z šera, jak hlasy děvčat by zavýskly za večera za vodou ve tmách kdes’ a píseň toužná chvěla, V ní podzim krajem šel, kouř ohňů vlek’ se polem, a zvonky zněly u ní se vracejících stád. A stromy horských cest jeřabin rudly plodem. A píseň v zákopech přes pole zněla šerem, a v srdce tesklivá těch hochů ze vsi klid domova jak v srdce by se klad. Únor 1915.
59