OBEJMI ZRAKEM KRAJ...

Karel Babánek

OBEJMI ZRAKEM KRAJ...
Obejmi zrakem kraj ten dálný, širý, zem sluncem zalitá se usmívá a svítí, a vtiskni do duše jak obraz milý, kdo ví, ty, zítra budeš-li jej zříti? A zpěvu ptačímu naslouchej z rána, jenž zdraví modlitbou den nový, mladé žití, naději do srdcí a radost lije, kdo ví, zda zítra uslyšíš jej zníti? A srdce tvoje vstříc ať bije tvému druhu, to v družné lásce, v boje běsném hluku, svět smutným, když se zdá a smrt obchází kolem, kdo ví, zda zítra stiskneš jeho ruku? 1915.
77