PROČ ZAMLKLÝ JSI TAK...?

Karel Babánek

PROČ ZAMLKLÝ JSI TAK...?
„Proč zamlklý jsi tak, a o čem smutně sníš? Či bolest závojem zastřela svým tvůj zrak?“ „Já v pláních sněhových jsem smrti hleděl v tvář, a v celé peklo se, propasti nořil běd!“ „Tam v pláních sněhových, ztracených druhů snad, teď jména vyslovil jsi, věrných druhů svých?“ „Já v srdci vzpomínkou je oplakal, však dosud v mé žijí pamětipaměti, jak žili v žalech zlých!“ „Ó, rci, snad milenky jsi vzpomněl vzdálené, jež v slzách čeká tě a v smutném snění?“ „Sám šel jsem životem, a v oči blankytné za jarních večerů jsem nezřel v opojení!“ „Ó, rci mi, o čem že zamlklý smutně sníš, a zrak tvůj tesklivý, rci, kam se zahleděl?“ „Já bílá oblaka na nebi domova, a rodné chaty kouř bych modravý zřít chtěl!“ 19151915. 66