HROB BEZ JMÉNA.

Karel Babánek

HROB BEZ JMÉNA.
Rovina šírá. Cizí zem. A ticho v kraji zamlklém. Svah nízký, tráva zelená, a prostý křiž, hrob bez jména. Jak vítr táhne z dálavy, domova nese pozdravy. Na hrobě tráva šelestíšelestí, to vzdechy jsou, sny o štěstí. Tam v dáli ještě čeká kdes’ snad matka, žena – přijde dnes? Snad milá smutně zasněna – – Kříž u cesty, hrob bez jména. Snad mladý byl a život zval, jak jitra tvář, jenž sliboval, mhou růžovou tvář zastřena – Kříž u cesty, hrob bez jména. 1915.
69