SAMOTA.

SAMOTA.
Ó, chvíle radostné, ó, kouzlo osamění! Když všednost bolí tě, lhostejné příliš tváře, v svou náruč těšivou samota zvábí tebe, neklidnou duši tvou smutného samotáře. Ó, kouzlo samoty! A vlídně mluví k tobě tou řečí sladší, jež je nad milenky slova; svou vlídnou dlaní-Ii tě utěšila jednou, k ní bolem zjitřený se vracíš vždy a znova. A písní nejsladší, pohádkou mluví k tobě, po čele znaveném tě měkkou hladí dlaní, a její úsměvy tě provázejí všude, a nikdy zapomenout nemůžeš už na ni. A dary nejkrasší to pro tebe jen chystá, pro tebe voní květ, svou píseň pějí ptáci, svůj úsměv slunce dá ti, večer svoji něhu, když ve tmách hebkých den se usínavě ztrácí,ztrácí. Ó, tichá samoto, buď zase pozdravena, tvá náruč sladší je než bílé rámě ženy, znavený životem se básník vrací k tobě. Ó, chvíle radostné, ó, buďte pozdraveny! 39