VEČER.

Karel Babánek

VEČER.
Klid tichý večera... Jak vše když dobolí... k domovu vrací se s luk stáda za šera, zavíří vlaštovky do ticha večera, kratičký popěvek svůj čermák zadrolí. Ó, kouzlo večera! Slyš, zvony hlaholí, mír v srdce vrací se a jakby veškerá tak tiše odešla tvá bolest od včera – nehnutě stojí klas zrající na poli. Jde svaté, úsměvné, jde ticho po kraji, a náhle vzpomínky, jak děti nesmělé, si k tobě usednou tak tiše, potají. A svoje pohádky bláhové, rozchvěle se zrakem zasněným ti v duši šeptají – jak z knihy dýchly by už květy setlelé! 37