Má víra.

Bohuslav Květ

Já v chrámech před oltáři zlacenými neklekám, ni sluchu nepopřávám kněžím v drahých ornátech, však pod azurem volným k Tobě, Bože velký, sám a neviděn se modlím, Tebe ctí můj každý dech. Já tušil vždy, že Ty jsi, Bože, nekonečný taj, a proto vždy mi úzkým, těsným prostor chrámu byl, ztrnulost dogmat, peklo horké, slibovaný ráj, to mělké bylo pro ducha, jenž přemýšlel a snil. Když v noci blouznivé Tvých hoří, Bože, světlo hvězd a ticho nad zemí vlá snivé, plné tajemství, tu nejvíc cítím přítomnost Tvou nad spletí svých cest a věčné tajemství Tvé Jsoucnosti mou duší chví...

Patří do shluku

hmota, bytí, vývoj, poznání, vesmír, kosmos, věčno, podstata, bytost, záhada

373. báseň z celkových 1065

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Modlitba. (Karel Hlaváček)
  2. Vzdech tonoucího. (Jaroslav Vrchlický)
  3. CXXXVI QUIS UT DEUS? (František Zavřel)
  4. 5. Nebe! jestli milost nehoří (Josef Vlastimil Kamarýt)
  5. None (Josef Holý)
  6. ZPOVĚĎ ATHEISTY. (Eliška Krásnohorská)
  7. V tom tichu exstatickém rozlévá se (Xaver Dvořák)
  8. CHRÁMŮM VENUŠINÝM. (Vladimír Houdek)
  9. MĚSTEČKO V HORÁCH (Jan Opolský)
  10. Já čekal to – dík za to slovo, (Jaroslav Vrchlický)