Má víra.

Bohuslav Květ

Má víra.
Já v chrámech před oltáři zlacenými neklekám, ni sluchu nepopřávám kněžím v drahých ornátech, však pod azurem volným k Tobě, Bože velký, sám a neviděn se modlím, Tebe ctí můj každý dech. Já tušil vždy, že Ty jsi, Bože, nekonečný taj, a proto vždy mi úzkým, těsným prostor chrámu byl, ztrnulost dogmat, peklo horké, slibovaný ráj, to mělké bylo pro ducha, jenž přemýšlel a snil. Když v noci blouznivé Tvých hoří, Bože, světlo hvězd a ticho nad zemí vlá snivé, plné tajemství, tu nejvíc cítím přítomnost Tvou nad spletí svých cest a věčné tajemství Tvé Jsoucnosti mou duší chví... 43