Když příroda...

Bohuslav Květ

Když příroda...
Když příroda ti k srdci mluví hlasy svými, tu věru není potřeba ti druha, přítele, jenž by tě bavil historkami rozmarnými a zradou zranil naposled tvé srdce zvroucnělé. Ta krása kolem sama mluví hlasy všemi, jež z věčných, nejčistších vždy zdrojů tekou, tryskají, raněné léčí, skleslé sílí nadějemi a její slova zázračnou moc v sobě chovají... „Role“ 1925.
67