Alpy.

Alpy.
Čarovný zázrak Alp jsem jednou v žití zřel, když, ubohý vojáček, do Uher jsem jel. V dalekých frontách hřměla strašná hudba děl, však já jsem na všechno v té chvíli zapomněl. Má rodina, má vlast, vše z mysli zmizelo, jak oko mé se na hřbety hor upřelo. A snílek v rakouských teď hadrech vojenských, jsem cítil, že duch světa tady na mněmě dých’... Já cítil, před přírody věčnem, velebou že všichni tyrani jsou hříčkou ubohou. A tehdy prvně, velehorám tváří v tvář, vyšlehla v duši mé naděje pevné zář. Já uvěřil, že Ten, kdo stvořil hor těch chrám, katanům spravedlivě naměří, i nám... „Šumavan“ 1922.
9