Obilí voní...

Bohuslav Květ

Obilí voní...
Obilí voní... Žita zrají a pšenice již vymetaly... Je sladko v pěšinek snít taji! Klid srdce má, jež boly rvaly. A v polích mizíš, jako s výší se skřivan ztrácí mezi žity, volností čistou prsa dýší, polního dojme soulad kvítí... Jak modré oči chrpy svítí tu mezi pšenicemi, žity, růžový koukol mile vznítí tvůj zrak, i vlčích máků kmity. A jsi tak šťasten v duše hloubi, že, kdyby přišla smrt teď sama, snad necítil bys ani zhouby, jež skončila by žití drama... „Role“ 1925.
63