Obilí voní...

Bohuslav Květ

Obilí voní... Žita zrají a pšenice již vymetaly... Je sladko v pěšinek snít taji! Klid srdce má, jež boly rvaly. A v polích mizíš, jako s výší se skřivan ztrácí mezi žity, volností čistou prsa dýší, polního dojme soulad kvítí... Jak modré oči chrpy svítí tu mezi pšenicemi, žity, růžový koukol mile vznítí tvůj zrak, i vlčích máků kmity. A jsi tak šťasten v duše hloubi, že, kdyby přišla smrt teď sama, snad necítil bys ani zhouby, jež skončila by žití drama...

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

klas, klasa, lán, žeň, pluh, brázda, obilí, zrno, stodola, žnec

11. báseň z celkových 1025

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Probuzení (Antonín Sova)
  2. Ráno. (Karel Alois Vinařický)
  3. XIII. Žitné pole, žitné pole, (Vítězslav Hálek)
  4. Červen. (Adolf Heyduk)
  5. báseň bez názvu (František Serafínský Procházka)
  6. PŠENICE (Xaver Dvořák)
  7. DVA MOTIVY Z ALEJÍ STARÝCH LIP A JABLONÍ V MNÍŠKU POD BRDY. (Emanuel Čenkov)
  8. Polní květy. (Josef Václav Sládek)
  9. REDEMPTIO. (Xaver Dvořák)
  10. MLÝN V KRAJI. (František Kvapil)