Červen.

Adolf Heyduk

Východ zrůžovatěl, na dolině svítá, kos zahvízdal v lese, skřivan věstí den, rosa na osinách svěžích trav se kmitá, s naklepanou kosou sekáč spěchá ven; seče, prozpěvuje, znova kosu klepe – děvčete zde nebýt, šlo by ještě lépe, jestiť jako broskev sladkou šťavou sytá, a když na ni hledí, zabírá se v sen. Nač že myslí asi? Na ty oči žárné, na ta kyprá ústa... a jak umí pět, na ty pilné ruce, na sebe, jak stárne, a jak samotnému smuten celý svět; řekne jí to, snad mu suchá žití zrosí – reky dá, než cizák v rodných nivách zkosí svatá lidská práva, blaho, písně švarné, jako on teď kosí vonný luhu květ.

Patří do shluku

klas, klasa, lán, žeň, pluh, brázda, obilí, zrno, stodola, žnec

279. báseň z celkových 1025

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. None (František Serafínský Procházka)
  2. Horal. (Adolf Heyduk)
  3. ČESKÉ OBRÁZKY. (Antonín Jaroslav Klose)
  4. NEŽ SLUNCE ZAPADLO. (František Serafínský Procházka)
  5. LXXVI. Smutné šero na krajinu padá, (Jaroslav Vrchlický)
  6. Léto. (Rudolf Pokorný)
  7. Ráno. (Karel Alois Vinařický)
  8. OBROZENÍ. (Antonín Sova)
  9. Příchod jara. (Bohdan Kaminský)
  10. Oráč. (Adolf Heyduk)