PŠENICE

Xaver Dvořák

Pšenice už zlátne, zlátne, kam jen hledíš dokola, pod sluncem, jež se závratné výše žhne a plápolá. Slyšíš praskot, klas to zraje, jak se čistí v ohni kov; šumí, jak van ohýbá je, klanění to beze slov. Skřivánek vzlét’ do blankytu, je to výkřik země spíš v překypění vroucích citů, dojat za ním pohlížíš! Vzpomínka jde duší tvojí, jak by sladký zněl tam hlas: nad tvým polem Kristus stojí, jako kdysi v dávný čas. Hospodář jak zadumaný, svou jenž zval tě pšenicí, vzhlíží bdělý na vše strany: hluchou-li’s či zrající!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

klas, klasa, lán, žeň, pluh, brázda, obilí, zrno, stodola, žnec

184. báseň z celkových 1025

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. XIII. Žitné pole, žitné pole, (Vítězslav Hálek)
  2. Klasy. (Eliška Krásnohorská)
  3. Ve žních. (Ferdinand Tomek)
  4. báseň bez názvu (František Serafínský Procházka)
  5. POTULNÝ ZPĚVÁK. (Karel Dostál-Lutinov)
  6. JITRO. (Jan Spáčil-Žeranovský)
  7. Poledne. (Antonín Klášterský)
  8. Vůl. (Augustin Eugen Mužík)
  9. ČEJKA. (Jaroslav Haasz)
  10. Duma při žni. (Adolf Heyduk)