ČEJKA.

Jaroslav Haasz

Zní opět čejky křik, kde louky vysýchají, a v mokrém ještě háji se zlatem zaskvěje květ orseje a zlatý pryskyřník. Zní v nivě čejky křik. Ach, kolik ještě zim tak přejde čelem tvým a vrásky zanechají, jak brázdy vyreje si rolník za pluhem. Druh klesne za druhem, a před zrakem ti mdlým poslední usne věta; smrt přijde, vykřičník! Zní nyvě čejky křik: že po všem bude veta, slz pouze několik, jež rychle vysychají, je vše, co potom zbude. Nač proudy krve rudé, nač úzkost tvoření, nač touhy hoření, nač hrůzy zklamání a bolů černá muka a kolem lámání? Vše v bezdný hrob se řítí. Mdle mračny slunce svítí, zní v poušti čejky křik.

Patří do shluku

klas, klasa, lán, žeň, pluh, brázda, obilí, zrno, stodola, žnec

735. báseň z celkových 1025

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Žně. (Adolf Heyduk)
  2. ORÁČ. (František Serafínský Procházka)
  3. None (František Serafínský Procházka)
  4. DVA MOTIVY Z ALEJÍ STARÝCH LIP A JABLONÍ V MNÍŠKU POD BRDY. (Emanuel Čenkov)
  5. 1. Ráno za chlaďounké rosy (Marie Čacká)
  6. Duma při žni. (Adolf Heyduk)
  7. UŽ TO ŽITO NA SOUVRATI... (Josef Václav Sládek)
  8. DVOJÍ ŽEŇ. (Emanuel z Čenkova)
  9. SLUNCE A MĚSÍC (Jan Neruda)
  10. JDOU ŽENCI DO POLÍ. (František Kvapil)