PŠENICE

Xaver Dvořák

PŠENICE
Pšenice už zlátne, zlátne, kam jen hledíš dokola, pod sluncem, jež se závratné výše žhne a plápolá. Slyšíš praskot, klas to zraje, jak se čistí v ohni kov; šumí, jak van ohýbá je, klanění to beze slov. Skřivánek vzlét’ do blankytu, je to výkřik země spíš v překypění vroucích citů, dojat za ním pohlížíš! Vzpomínka jde duší tvojí, jak by sladký zněl tam hlas: nad tvým polem Kristus stojí, jako kdysi v dávný čas. Hospodář jak zadumaný, svou jenž zval tě pšenicí, vzhlíží bdělý na vše strany: hluchou-li’s či zrající! 13